Filip Kříž

Jak se vyhrabat ze dna?

14. 09. 2013 14:05:00
Všichni víme, v jaké se náš fotbal nachází situaci. Reprezentace nevyhrává, ligu provázejí skandály, odcházejí sponzoři. Jak jsme se do téhle situace dostali, a jak se z ní dostat?

fotbalnaplno.cz

Není to tak dávno, co naše reprezentace válcovala většinu evropských či dokonce světových soupeřů, Sparta pravidelně byla v Lize mistrů a naši hráči hráli ve špičkových evropských mužstvech. Co se s tím dá dělat?

Důležité je uvědomit si, že generace kolem Nedvěda, Poborského a spol. byla opravdu zlatá a že takovou generaci tu momentálně nemáme a ještě asi dlouho mít nebudeme. Nebudu tu dlouze rozebírat, že je to kvůli špatné práci s mládeží, neschopnosti začlenit ty už úspěšné (viz. stříbrní medailisté z MS "20" v Argentině, z nichž se uchytilo ve velkém fotbale tolik hráčů, že bych je spočítal na prstech jedné ruky) a jakmile se tito hráči přecijen prosadí ve "velkém" fotbale, jeho zaměstnavatel, tedy klub, ho prodá hned jak je to možné.

Nicméně v poslední době se zejména v Gambrinus lize začaly objevovat kluby, které při prodeji hráčů přemýšlejí nejenom klubovou pokladnou, ale i hlavou a srdcem. Asi první klub, co s tímto trendem přišel byla samozřejmě Viktoria Plzeň a to zejména díky Pavlu Vrbovi. Právě trenér západočechů Vrba byl ten, který přišel s nějakým konceptem a vizí a z klubu, který v Plzni rádi nazývali jako "provinční" vybudoval klub takřka evropské kvality. Samozřejmě se nesmí opomenout ani práce majitele klubu pana Paclíka, bez jehož trpělivosti by takto úspěšný klub i na mezinárodní scéně nikdy nevznikl. A co je ještě lepší a na co se dosti zapomíná je, že právě tento krok pozvedl Gambrinus ligu a to velice výrazně.

Většina klubů se začala soustředit na budoucnost, ne na momentální výsledky. Mnoho klubů si také začalo stavět na v rámci možností pohledném fotbale a díky tomu je čím dál více klubů konkurenceschopných i mimo naši republiku. A kromě úspěchů klubových se dostavují i úspěchy individuální - noví hráči s obrovským potenciálem, ať už nakonec naplněným jako jsou například Václav Pilař, Vladimír Darida či Václav Kadlec nebo nenaplněným, kam bohužel spadá napříkald Petr Jiráček či Theo Gebre Selassie, jejichž kvalita s postupem času klesá a to i s výhledem na naši reprezentaci.

A právě o reprezentaci tady jde především. To je ten článek, který reprezentuje Českou republiku na mezinárodní úrovni nejvíc a to v posledí době spíše neslavně. Ale je třeba si uvědomit, že v dnešní době opravdu nemáme tým, který by byl konkurenceschopný týmům jako je Itálie či Nizozemsko. Na druhou stranu je třeba si říct, že si za to můžeme sami. Nejvyšší lidé v našem fotbale si asi mysleli, že se "zlatá generace" nahradí sama a vůbec nemyslela na budoucnost. I Karel Brückner měl na konci své mise u reprezentace veliké problémy i se slabšími týmy a tato "tradice" se s námi veze už právě od této doby. Vystřídalo se mnoho trenérů, žádný z nich neuspěl. Posledním a jednoznačně nejpropíranějším z nich byl, je a bude Michal Bílek.

Nemyslím si narozdíl od většiny národa, že všechno zlo pochází od Bílka. Naopak, myslím si, že ze začátku to byl i trenér relativně úspěšný. Bohužel, nebo možná bohudík, doplatil na svůj vztah k veřejnosti, kdy s ní prakticky vůbec nemluvil, nevysvětloval své kroky ani je nijak neobhajoval a praticky pokaždé sváděl výkon či prohru na nekvalitu týmu. Ano, souhlasím, opravdu nemáme takové hráče jako před deseti lety. Ale copak trenér někdy může tohle prohlásit na veřejnosti? Natož se na to opakovaně odvolávat? Nejenže tím shazuje hráče i tým jako celek a shazuje ho před celým národem, ale ještě si vytváří obraz neustálého alibisty.

A na druhé straně se odvolávat na svoje úspěchy jako bylo EURO 2012, u něhož si musíme přiznat, že už naše účast na něm byla veliké "štěstí" a to se s námi drželo prakticky až do 80. minuty našeho čtvrtfinálového utkání proti Portugalsku. Michal Bílek se snažil o to nejlepší, o tom není pochyb, ale prostě to nestačilo. Prakticky jako dar působilo zjevení v podobě Viktorie Plzeň, která se stala do budoucna hlavním zásobitelem naší reprezentace a bez jejichž hráčů bychom se momentálně nacházeli ještě mnohem níže, než se nacházíme. A to byla druhá chyba. Mnoho hráčů kvůli tomu změnilo svůj vztah k reprezentaci a už nikdy nechtěli reprezentovat, což samozřejmě není jenom chyba Michala Bílka. Jenomže oni ani ti hráči, kteří se do reprezentace dostali na úkor jejich předchůdců vlastně neměli nic jisté.

Místo aby se spoléhal na ty hráče, kteří mají dlouhodobou formu a ve svém klubu hrají se začal spoléhat na hráče jako je Plašil, Jiráček či Gebre Selassie, což jsou hráči, kteří měli buď dobrou jednu sezonu či hrají pod úroveň reprezentace dlouhodobě. A hráči, kteří si místo v základní sestavě opravdu zaslouží, jako je třeba David Lafata, Vladimír Darida (který se také dlouho v reprezentaci neobjevoval, natož v základní sestavě) či Matěj Vydra, ti se buď dívají na zápas z lavičky, nebo je pan Bílek "zabije" tím, že je postaví jinam než je potřeba. A o to překvapivější je to právě u Davida Lafaty, který hrál dobře jak dozadu, tak dopředu, ale přesto byl pro mě naprosto bezdůvodně nahrazen Liborem Kozákem, kterého dlouhodobě nepovažuji za hráče reprezentační úrovně. A tady se vlastně projevila poslední chyba - když už si Michal Bílek stál za svým, musí tak konat neustále. Trenér reprezentace se nemůže řídit tím, co radí nebo co by chtěla veřejnost. A pokud tak už učiní, nemůže se to stát naprosto bez důvodu, jako tomu bylo např. právě u Kozáka. Myslím si, že tímto se stal Bílek prakticky směšnou osobou nebo dokonce loutkou veřejnosti, přičemž do médií dával najevo pravý opak.

V neposlední řadě si musíme přiznat, že Michal Bílek neuměl správně pracovat s tím, co měl k dispozici. Jeho taktické varianty, opravdu hloupá střídání nebo umisťování hráčů na pozice, které jim nejsou vlastní jsou jen ukázka toho, že odchod Michala Bílka byl správný.


Nastává poslední otázka - co udělat, aby se to neopakovalo?

Co se klubové úrovně týče, troufám si tvrdit, že z té nejhorší situace se náš fotbal již vyhrabal. Kluby dokáží pracovat s mládeží, začleňovat je do kádru a stavět na nějaké dlouhodobé koncepci. Tudíž prakticky poslední věc, která již je, nebo v to alespoň doufám, po odchodu Michala Bílka také z nejhoršího venku. Nemyslím to na pana Bílka osobně, ale mluvím o letech "pobrücknerovských", kdy jsme nikdy nedokázali vytvořit takový reprezentační tým, který by mohl být dlouhodobě úspěšný. Věřím tomu, že nyní už ti nejvyšší v čele s Peltou vědí, že reprezentační tým se musí stavět s ohledem na budoucnost, i kdyby se kvůli tomu měl jeden či dva kvalifikační cykly obětovat. A naši fanoušci si musí uvědomit, že výsledky se nedostaví okamžitě a s odchodem pana Bílka změnit svůj postoj k reprezentaci.

Pokud se tohle všechno povede, věřím, že v horizontu pěti, deseti let se opět staneme konkurenceschopnějšími a když už nic víc, tak budeme alespoň porážet týmy typu Arménie či Bulharska.

Autor: Filip Kříž | karma: 10.85 | přečteno: 656 ×
Poslední články autora